Blíží se Velikonoce. Další svátky, při kterých se v České Republice ještě stále dodržují tradice. A znáte je všechny? Mezi první patří pletení pomlázky z vrbového proutí. S tou poté děti a muži chodí koledovat po vesnici. Za hezkou velikonoční říkanku či básničku dostanou koledu. K té neodmyslitelně patří barvená vajíčka. Proč zrovna vajíčka? Jelikož, jak jsem si dohledala, tak dříve to byl symbol nového života. Dále koledníci dostávají různé sladkosti a dospělým mužům se nabízí nějaký alkohol. Povětšinou slivovice nebo jiná kořalka.
Další z tradic je vyšlehání dívek/žen pomlázkou. Dělá se to, aby zůstaly mladé a plodné po celý rok. Také proto po symbolickém „výprasku“ slýcháváme, že už neuschneme. A odpoledne, což znamená po dvanácté hodině, ženy polévají muže vodou. Podle pověstí je polití vodou branné též jako omlazení. Takže se nemusíme bát, že nám muži budou usychat.
Dále máme pečení mazanců, jidášů nebo beránků. Každé z tohoto pečiva má svůj význam proč se peče. Jidáše mají zpodobňovat provaz na kterém se oběsil Jidáš. Mazance jsou symbolem slunce a ne nadarmo se říká, že je někdo obětní beránek. Je to symbol Ježíše Krista. Hospodyňky na ně mají osvědčené recepty a tajné postupy.
Méně známá tradice je hledání pokladu. Je to hodně známé v Americe, kdy se na zahradě či v parku poschovávají velikonoční vajíčka a děti je hledají.
A v neposlední řadě je to řehtání nebo klapání. Tohle je spíše náboženská tradice a dlouho jsem neviděla, že by se nějak zvlášť dodržovala.
S příchodem Velikonoc se můžeme těšit na krásné jarní dny. Všude nám všechno kvete. Teda povětšinou tomu tak bývá, tak snad to bude i letos. Protože když se podíváte ven, tak se to moc jaru nepodobá. Venku leží sníh. Počasí si z nás dělá srandu, taky proto říkáme, že přišlo dubnové neboli aprílové počasí.
