Je jasné, že i dnešní čtenáři chtějí obdivovat krásy staré literatury. Bohužel, jen velmi z nás umí starořecky či latinsky, a tak se musíme spokojit s překladem těch, kteří tyto jazyky umí. A to platí i o dvou nejznámějších knihách, Iliadě a Odyssee od Homéra. Ty máme dnes k dispozici hned od několika překladatelů, přičemž tyto překlady se mezi sebou poměrně liší. Je tedy dobré se podívat na to, který z nich je nejlepší.
Tím nejnovějším je překlad Vladimíra Šrámka. Ten dává namísto přesnosti důraz na čtivost a plynulost textu. Struktura rýmů i vět se zde tedy leckdy od originálů liší, výsledný text je však velmi plynulý. Proto je vhodný pro mladší publikum či ty, kteří teprve se starými texty začínají. Pro ty, kteří jej chtějí použít ke studiu, nebo se přiblížit k textu tak, jak byl původně vyprávěn, však není ideální.
O něco starší je překlad pana Mertlíka. Ten se originálnímu textu přibližuje víc, avšak dává již poněkud větší důraz na použité rýmy, stejně jako na samotný text. Přesto i zde se objevují odchylky v zájmu zachování obrazu oproti otrockému překladu. Pro čtenáře je dobrým mezistupněm, neboť si tak mohou vychutnat Homéra v relativně původní podobě, avšak stále za použití moderního jazyka.
Nejstarším doposud vydávaným překladem je překlad Otmar Vaňorný. Ten se originálu blíží nejvíce, avšak vzhledem k tomu, že jde o překlad z počátku minulého století, je jeho jazyk, byť malebný, zároveň velmi archaický, byť byl v nejnovějších vydáních přeci jen trochu „zmoderněn“. Rozhodně se tedy nejedná o jednoduché čtení pro běžného čtenáře. Plusem však je, že ona přesnost, stejně jako číslování veršů (které má jako jediný z překladů), jej činí ideálním překladem pro studium.
Jaký překlad tedy zvolit? To záleží na tom, jak náruživí jsme čtenáři a co od díla očekáváme. Pokud chceme jednoduše přečíst příběh, pak je nejlepší zvolit Šrámka. Avšak v případě, že chceme skutečně studovat Homéra, jeho styl a přečíst si jeho dílo tak, jak jej původně napsal, pak Vaňorný je ideální volbou.
