Také se zabýváte pěstováním zeleniny a chtěli byste svůj sortiment i množství sklízených plodů rozšířit a nabízet vše v přímém prodeji například v tržnicích nebo formou rozvozu? Proč ne, ovšem kromě obvyklých pěstitelských postupů bude zapotřebí věnovat pozornost i přepravním a skladovým nádobám.
Dříve se pro tyto účely hojně využívaly dřevěné bedny nejrůznějších rozměrů. Mělo to ale spoustu úskalí, a my bychom si mohli v krátkosti připomenout ty nejvýznamnější.
Dřevo napadá hniloba a plíseň – dřevo perfektně nasává vodu, stačí jej ponechat ve vlhčím prostředí, nebo dokonce chvíli na dešti, a nasákne vodou naprosto dokonale. Voda v kombinaci s teplem se pak postará o rozvoj hniloby a plísní, což ale v případě skladování ovoce a zeleniny nemůžete potřebovat. Jestliže však dáte přednost plastovým přepravkám na zeleninu, hnilobu ani plíseň tu na přepravních nádobách nemusíte řešit, pouze musíte kontrolovat úrodu, zda v ní nejsou některé poškozené plody, náchylné k plesnivění, které by plíseň přenášely v přímém kontaktu s jinými plody.
Bednu neudržíte čistou – jakmile se bedýnka trochu zašpiní od hlíny, nepodaří se vám ji vyčistit tak, že by vypadala jako nová, protože dřevo není hoblované, ale jedná se pouze o běžné hrubé řezivo. Plastové přepravky naopak vyčistíte velmi důkladně, protože plastový výlisek je hladký a dobře se umývá i dezinfikuje. Bude to také lépe působit na vaše zákazníky, až úrodu vybalíte na tržnici či kdekoli jinde ji budete chtít nabízet k prodeji.
Stoh se vám skácí – postavit na sebe deset dřevěných beden naplněných rajčaty a okurkami je takové riziko, že si to žádný rozumný pěstitel nedovolí podstoupit. Do takové hromady stačí lehce drcnout loktem, a máte po úrodě. S plastovými přepravkami je to snazší, ty mají na horní a spodní straně zářezy, jimiž do sebe přepravky zapadnou, a stoh je pak velmi pevný a stabilní.
