Právě máme období plesů. Plesy milujeme. Jejich nabídka je velmi rozsáhlá. Od tradičních plesů k diskoplesům, které ocení spíše ti mladí.
Taneční zábavy existují snad od nepaměti, nicméně historie plesů tak, jak je vnímáme dnes, sahá zhruba do 15. a 16. století. Plesy se ujaly na španělském a francouzském dvoře. Tehdy se tančil párový tanec pavana nebo menuet. Král Ludvík XIII. Dokonce vytvořil tanec merleson, který měl šestnáct figur.
Dříve to bylo křiklavější
V současnosti je to především žena, která má okázalé šaty, i když dnes už ani to nutně neplatí, akceptuje se i minimalistický styl. V minulosti chodili muži vyfešákovaní jako pávi, přesně jak to známe ze slavných historických filmů, kdy muži nosili paruky a zářivé oblečení. Změna nastala po francouzské revoluci, kdy se pánská móda kultivovala a stala se mnohem střídmější. Tmavý frak se v podstatě dochoval až do dnešních dnů.
Valčík a polka – malá revolta
Valčík přichází na scénu až v osmdesátých letech 18. století a je to první párový tanec, kdy spolu tancoval muž a žena. Nejprve byl odsuzován jako nemravný, ale přesto (nebo možná právě proto) si velmi brzy získal oblibu a stal se velmi moderním.
Ve třicátých letech devatenáctého století vzniká skotačivá polka. Nevznikl v Polsku, ale v Čechách a slovo polka znamená hovorově půlka (poloviční rytmus).
Historie plesů u nás je krátkodobá
Historie plesů v Českém prostředí je poměrně krátkodobá. První ples se uskutečnil v roce 1840, proti Francii a Španělsku tedy výrazně zaostáváme.
Dámy i pánové chodili skvěle upraveni, typickým dámským doplňkem byl vějíř. Vějíře se používaly už od třináctého století. V dobách velkolepých a okázalých plesů existovala vějířová mluva. Když si žena položila vějíř přes levou ruku, znamenalo to, že chce tančit, když si položila vějíř přes pravou ruku, do tance jí zrovna nebylo. Když si dala vějíř přes ústa, znamenalo to, že se líbala (a není tedy volná).
